Zuzana Antolová pracuje jako ambulantní a edukační sestra na dětském oddělení v Národním endokrinologické a diabetologickém ústavu v Lubochni. Je čerstvou držitelkou ocenění Moje sestra 2019, které jí udělila Asociace na ochranu práv pacientů.
Jak diabetologická sestra pomáhá malým pacientům přijmout svou diagnózu a učí je, jak s ní kvalitně žít. Držitelka ocenění Moje sestra ZUZANA Antolová v rozhovoru pro SME vysvětluje, jak snášejí verdikt celoživotní léčby nejen děti, ale i jejich rodiče.
Které příznaky rodiče přivedou do ambulance s otázkou, zda má jejich dítě cukrovku?
Většinou přicházejí s tím, že dítě hodně močí, pije a výrazně hubne. Děti jsou nervózní a nevědí proč. Přicházejí s podezřením a při vyšetření se potvrdí vysoká glykémie a následně i diagnóza.
Kdo nese diagnózu cukrovky horší, dítě nebo jeho rodiče?
Určitě to závisí to i na věku dítěte, ale obecně ji snášejí hůře rodiče.
Čeho se rodiče nejvíce obávají po tom, co se dozvědí diagnózu?
Obávají se hlavně nové situace, toho, jak budou zvládat léčbu onemocnění. Bojí se zda budou vědět aplikovat inzulín, léčit hypoglykémie a hyperglykémie nebo připravovat diabetickou stravu. Proto je třeba vzdělávání rodičů a dětí lékaři, edukačními sestrami, sestrami na oddělení a dietními sestrami. Kdykoliv je možné jim poskytnout odpovědi na jejich otázky a snažit se jim pomoci jak se jen dá.
Jak na onemocnění reagují vaši nejmenší pacienti?
Malé dítě ještě nechápe, proč ho píchá i čtyřikrát denně. Neuvědomuje si, že ho to léčí ale ví, že po píchnutí inzulínu bude moci jíst. No bez ohledu na to, zda má dítě rok, nebo patnáct, musíme k nim přistupovat stejně. Potřebují dostatek lásky, aby život s cukrovkou zvládli oni, ale i jejich rodiče.
Zhruba od jakého věku si dítě začíná uvědomovat, že se v něčem liší od svých vrstevníků?
Začíná to přibližně ve školce, ve školním věku si svou odlišnost již uvědomují a v pubertě se to zhoršuje.
Musí se dítě zcela vzdát sladkostí? Za jakých okolností mu může rodič dopřát aspoň kousek narozeninového dortu a neublížit mu?
